Jak ovlivňuje bezpodmínečná láska naše sebevědomí?

Sebevědomí není tak jednoduché, jak se může zdát. Definice sebevědomí v sobě zahrnuje spoustu různorodých významů. Zahrnuje postoje, přesvědčení a chování, které často nejsou vrozené a je třeba je získávat, pěstovat a cvičit.

Co je skutečným základem sebevědomí? A proč je tak těžké najít opravdové sebevědomí v osobním a pracovním životě a v našich vztazích?

Rybí láska aneb Analogie podmíněné lásky

„Proč jíš tu rybu?“ „Protože miluju ryby!“ „Miluješ ryby? Proto jsi tuhle rybu vytáhl z vody, zabil ji a snědl? Ne, ty nemiluješ ryby, ty miluješ sebe a ryba ti chutná, proto jsi ji vytáhl z vody, zabil a snědl.“

Tato analogie nám lépe pomůže pochopit to, jak uvažujeme o lásce a co láskou ve skutečnosti myslíme. Velmi často totiž v milované osobě vidíme někoho, kdo uspokojí naše fyzické a emocionální potřeby.

To, co nazýváme láskou, jsou většinou dva lidé, kteří myslí především na své vlastní potřeby. Láska, ta skutečná láska, ovšem není o tom, co přijímáme, ale spíše o tom, co dáváme. A díky tomu jsou naše potřeby, dávat i dostávat, v obou případech uspokojeny.

Je chybou myslet si, že dáváme těm, které milujeme. Ve skutečnosti milujeme ty, kterým dáváme. Něco ti dávám a protože miluji sám sebe, část mého já je nyní v tobě a proto tě miluji.

Podmíněná láska ve společnosti

Bezpodmínečná láska se dá popsat takto: „miluji všechny tvé vlastnosti, dobré i špatné; neměň se, protože já tě miluji takového, jaký jsi“.

Lásku neautentickou, podmínečnou, bychom mohli popsat jako „miluji tě za to, co mi dáváš; miluji pouze tvé dobré vlastnosti, protože díky nim se cítím dobře“. Bohužel ale žijeme ve společnosti, která nás odjakživa učí, že právě taková láska je ta „pravá“.

Že dobrý partner by měl uspokojovat naše potřeby bez ohledu na ty své. V nitru si každý z nás uvědomuje, že láska je podstatou štěstí a naplněného života.

Láska je základem skutečné sebedůvěry a můžeme o ní dokonce říct, že je měřítkem úspěšného života. Proč je tedy v lidských vztazích tolik neshod a negativity? Problémem je právě základní nepochopení lásky jako takové.

Přečtěte si také: Jen láska nestačí. Aneb jak být opravdu šťastný ve vztahu

Autentická a neautentická láska

Mezi autentickou a neautentickou láskou je často velmi tenká linie. Jako lidé je od sebe dokážeme rozeznat, ne vždy je ale dokážeme přesně pochopit a hlavně aplikovat znalosti o nich do svého života.

Pokud to ale nedokážeme, vědomě i podvědomě budeme mít stále tendenci vnímat jako správnou lásku pouze tu „rybí“. A taková láska nám sice poskytne okamžité uspokojení při konzumaci ryby, po ní ale vždy zůstává prázdnota, nespokojenost a frustrace.

Přijímat nebo odmítat druhé jen podle toho, jak se nám jejich chování líbí a jak se díky němu cítíme, je základem „rybí lásky“. Taková láska se poprvé objevuje mezi rodiči a dětmi. Naučíme se jí přijímat a často si mnoho lidí až ve velmi pozdním věku uvědomí, že existuje i jiná láska.

Nevídáme to ale pouze v dětství, „rybí láska“ se projevuje i ve vztahu učitele a žáka, zaměstnavatele a zaměstnance a bohužel často i mezi životními partnery.

Kořeny „rybí“ lásky jsou často v dětství

Pamatujete si na ten hřejivý pocit, když se na vás vaše matka usmívala a projevovala vám svou náklonnost? Jak jste se cítili šťastní a milovaní?

Jako děti si samozřejmě neuvědomujeme, že právě v takových chvílích přijímáme „rybí lásku“. Matky se na své děti smějí častěji v případech, kdy jsou jejich děti hodné, poslušné, když se jim daří ve škole apod.

Když jste naopak jako dítě udělali něco „špatného“, to, jak se k vám rodiče chovali, se změnilo. Někdy jen lehce a navíc zcela podvědomě, aniž by si to rodiče uvědomovali.

Mluvili a jednali s vámi ale jinak, a to tak, že jste se kvůli tomu cítili milováni méně a cítili jste také zodpovědnost za jejich nespokojenost či dokonce špatnou náladu.

A tak se děti postupně naučí, že jsou milováni hlavně tehdy, když se chovají podle přání rodičů. Děti chtějí být svými rodiči milovány a snaží se si jejich lásku „zasloužit“.

Přečtěte si také: Jak zvládnout vliv toxického rodiče

Jak souvisí rybí láska a nízké sebevědomí?

Výsledkem je, že každý člověk je náchylný přijímat lásku jako odměnu za to, že je takový, jakého ho chce jeho okolí. Naučíme se totiž, že pokud chceme být milováni, musíme se umět přizpůsobit. Děláme to, co těší ostatní – a naše vlastní já se začne ztrácet asi tak jako požíraná ryba.

A sami zároveň neustále hledáme rybu, kterou budeme milovat, ačkoliv ji pouze toužíme sníst pro naše uspokojení. Opakujeme tento cyklus stále dokola a stále dokola nechápeme, proč se cítíme tak prázdní, osamělí a nespokojení.

Jsme rozčarovaní, protože láska, kterou dáváme a kterou přijímáme, nás měla naplnit – aniž bychom si dokázali uvědomit, že jediná zcela naplňující láska pochází od nás samotných.

„Rybí láska“ v nás zakořenila příliš hluboko a jen s pomocí vzdělávání, seberozvoje a práce na sobě dokážeme tento cyklus přerušit. Pokud se sami nezměníme, budeme tomuto způsobu lásky jednou učit vlastní děti.

Přečtěte se také: Vybudujte velké sebevědomí pomocí techniky malých vítězství

Přerušení cyklu a nalezení opravdového sebevědomí

Jestliže známe pouze „rybí lásku“, přizpůsobujeme jí všechny naše představy nejen o vztazích, ale i o nás samotných. To může vést k pocitům viny, studu, strachu či zášti, k bazírování na maličkostech, materialismu a povrchnosti či dokonce k až neurotické potřebě po souhlasu a uznání.

Jsme neustále pod tlakem a ve stresu, což začne postupně negativně působit také na naše zdraví a můžou se začít objevovat různé psychosomatické příznaky. Nyní už ale víte, co je to „rybí láska“ a jak ovlivňuje naše vztahy a osobní i pracovní život.

Víte, že láska znamená dávat, ačkoliv my často místo toho hledáme něco, co by naplnilo naše potřeby a naši prázdnotu. Něco, co by nás udělalo šťastné.

Pokud se ale doopravdy milujeme, dokážeme tyto potřeby naplnit sami. A začneme hledat někoho, komu můžeme dávat (a od něj přijímat) bezpodmínečnou lásku. Pak najdeme i své skutečné sebevědomí.

Vyzkoušejte TEST SEBEVĚDOMÍ zdarma a ihned zjistíte, jestli se příliš nepodceňujete.